„Řízením tramvaje jsem si splnila sen,“ říká řidička Magdaléna Fuchsová

Pochází z Prahy, vystudovala psychologii v Brně, teď za službami dojíždí z Hradce Králové. Řidička Magdaléna Fuchsová působí v DPMB rok. Znát ji můžete například z instagramového profilu salinarka_z_prahy, kde sdílí své fotky a kresby s tématikou MHD. Více si přečtěte v našem rozhovoru.

Jak jste se dostala k řízení šaliny?

Pocházím z Prahy a můj strýc byl řidičem. Fanoušci dopravy ho možná budou znát – Honza Arazim, zachraňoval trolejbusy a měl spoustu dalších aktivit. Už jako malou mě brával do kabiny a ukazoval, jak co funguje. Vždycky jsem to měla jako sen, ale myslela jsem si, je nereálné sát se řidičkou. Pak jsem šla do Brna studovat a zjistila, že se tady dá řídit brigádně. Chvíli jsem se rozhoupávala, pak jsem si řekla, že si svůj sen splním. A jsem hrozně ráda, že jsem do toho šla, ta práce je super. A doufám, že je na mě strejda z nebe pyšný.

Vy už v Brně nestudujete, ale za řízením sem dojíždíte, je to tak?

Ano, dokončila jsem tady v Brně studium psychologie a teď studuji sociální pedagogiku v Hradci Králové. Do Brna dojíždím kvůli řízení, většinou na týden až dva v měsíci.

Pamatujete si na svůj první pracovní den?

Pamatuju si první cvičnou jízdu. Byla jsem z toho úplně nadšená. To, že opravdu sedím v tramvaji a řídím jí, byl neskutečný pocit. A vlastně to tak mám pořád, vždycky když řídím, ten dojem mám.

Co máte na Brně ráda?

Mám tady ráda hromadnou dopravu, i když jsem ještě neřídila, tak jsem ji sledovala. Taky mám ráda noční rozjezdy, ty jsou super. Jinak se mi na Brně líbí parky a kavárny.

Co jste o MHD v Brně zjistila za ten rok, co tady pracujete?

Že to musí být hrozně těžké dát vše dohromady tak, aby to fungovalo. Všechny ty jízdní řády, návaznosti… Musí za tím být hrozně moc práce a obdivuju lidi, kteří tuto práci dělají a dokážou vše nastavit tak, aby MHD tak dobře fungovala.

S jakými situacemi jsme se jako řidička setkala? Byla jste na většinu situací připravena z kurzu nebo vás i mnohé zaskočily?

Na všechno se asi připravit nedá, ale z kurzu máme hodně dobrý základ. Je to jiné drandit po Brně s prázdnou tramvají než pak sednout a vézt sto, dvě stě lidí.

Máte nějaké konkrétní zážitky?

Moc ráda se na lidi usmívám a když mi zamává dítě, ráda zamávám zpátky a udělám mu radost. To jsou moje oblíbené chvíle. Jednou jsem připitého pána budila na konečné a říkám mu – pane, jsme na Staré osadě. On otevřel oči a říká – ale tady já nebydlím. (smích)

Zažila jste i nějaké náročnější situace?

Když dojde k nějaké závadě, tak je to pro mě stresový. Nebo bývají cestující někdy nepříjemní, když nechápou, co se zrovna děje. Třeba když musíme jet pomalu, protože čekáme, než tramvaj před námi sjede z výhybky nebo proč ještě neotvíráme dveře. Ale já tomu rozumím, když do té práce nevidí, nemůžou chápat, co se děje.

Pomáhá vám při práci to, že jste vystudovala psychologii? Dokážete něco ze svých znalostí nebo dovedností využít?

Ano, třeba dechová cvičení využívám na končených docela často. Když se po nějaké náročnější situaci potřebuju uklidnit. (smích)

Mezi řidiči šalin v Brně je docela dost mladých lidí. Dá se říct, že máte dobrý kolektiv?

Tím, že řídím brigádně, tak se neznám s tolika řidiči, jako kdybych jezdila na dekádě. Na druhou stranu mám hodně známých mezi brigádníky a studenty, takže máme dobrou komunitu. Když si třeba nejsem jistá, můžu se jim ozvat a zeptat se, nebo se navzájem zastavujeme na vůz a přineseme si oběd…

Své fotky a obrázky sdílíte na svém instagramovém účtu salinářka_z_prahy. Je to něco, co vás baví, své zážitky předávat dál?

Určitě ano. Začínala jsem tím, že jsem kreslila tramvaje a obecně MHD, protože jsem se o to zajímala. A tím, že jsem vozy a řidiče sledovala, jsem se hodně věcí naučila. Taky si myslím, že to třeba někoho může i motivovat k řízení. Když má někdo obavy, že je moc mladý nebo se tahle práce pro holku nehodí…

Je obava žen z práce v dopravě oprávněná?

Občas je to nevýhoda. Třeba mám v některých straších vozech problémy se sedadlem nebo když utáhne zrcátko stolikový chlap, tak je pro mě těžké ho uvolnit. Ale to není nic nepřekonatelného. Obavy žen jsou podle mě zbytečné.

Jak vidíte svou budoucnost – chcete se věnovat tomu, co studujete, řízení nebo to dál kombinovat?

Asi to dál kombinovat, uvidíme. Ještě mě láká řízení trolejbusu, ale na to teprve sbírám odvahu. Zatím tedy zůstanu tramvají a uvidím, co život přinese.

Kdybyste jednou zakotvila zpátky v Praze, dovedete si představit, že byste řídila šalinu tam? Respektive tramvaj.

Tam vše funguje úplně jinak, ale láká mě to taky. Asi si to dokážu představit, ale určitě bych zůstala věrná Brnu a jezdila si občas zařídit sem. Přirostlo mi to tady k srdci.

Přikládáme Magdaléniny kresby...

Brno, 20. února 2025